Psychologové a sexuologové praktikující tantru: Jak přistupují k léčbě traumat?

Tantra v psychologické a sexuologické praxi není jen další forma masáže nebo duchovní praxe. Je to systém, který přeměňuje sexuální energii z potenciálního zdroje utrpení na cestu k uzdravení. V České republice se tento přístup objevuje v tichosti - bez oficiální akreditace, bez veřejných studií, ale s reálnými lidmi, kteří ho používají k překonání hlubokých traumat.

Co se skrývá za tantrickým přístupem k trauma?

Tradiční psychologie často považuje sexuální energii za něco, co je třeba kontrolovat, potlačovat nebo analyzovat. Freudův případ Anny O. ukazuje, jak se nezpracované zážitky mohou proměnit v tělesné příznaky - bolesti, paralýzy, ztráty hlasu. Tantra dělá přesně opak. Místo aby považovala sexuální energii za patologii, vidí v ní sílu, která může přenést trauma z těla zpět do vědomí.

Klíčový rozdíl je v pohledu na tělo. Západní terapie často pracuje s myslí, s příběhy, s slovy. Tantra pracuje s energií. Když člověk zažil násilí nebo zanedbání, jeho tělo se „zamklo“ - svaly se napjaly, dýchání se zastavilo, pocity se odpojily. Tantrické techniky, jako je taoistická „dualistická kultivace“ popsaná Mantakem Chiou a Michaelem Winnem, se snaží tuto energii znovu pohybovat. Nejde o sexuální akt, ale o vědomé vedení energie z genitálií směrem k srdci, mozku a žlázám. Tím se vytváří prostor, kde trauma může být přijato, nejen analyzováno.

Jak to vypadá v praxi?

Představte si klientku, která zažila sexuální násilí v dětství. V psychoterapii mluví o strachu, o pocitu nevlastnosti vlastního těla. V tantrické praxi se začíná jinak. Praktikující ji nechá ležet, dýchá s ní, pomalu jí ukazuje, jak se energie může šířit po těle - bez dotyku, bez nátlaku. Někdy to trvá hodiny, než se tělo odváží zase „pocítit“. Někdy se objeví slzy, které nebyly přítomny ani v rozhovorech s psychologem. To není „příběh“, to je tělesná reakce - a tantrický terapeut ji neodporuje, ale jí umožňuje být.

Pro osoby bez partnera se používá „kultivace jednotlivce“. Tady se nejedná o masturbaci, ale o vědomé udržování energie - naučit se neejakulovat, nevytlačovat, ale ukládat ji. Tato schopnost je klíčová pro lidi, kteří se snaží překonat pocit, že jejich tělo je „nebezpečné“ nebo „hodné trestu“. Když se naučí energii udržovat, začínají cítit, že jejich tělo není nepřítelem - je zdrojem života.

Co říkají ženy ve středním věku?

Menopauza je v naší kultuře často vnímána jako úbytek - úbytek plodnosti, úbytek půvabu, úbytek sexuality. Tantrický přístup, jak ho popisují Diana Richardson a Janet McGeever, to převrací. Ženy ve středním věku, které prošly tantrickými praktikami, často hovoří o „novém začátku“. Nenavrací se k mladosti - přesouvají se do fáze, kde je jejich sexuální energie více kreativní než reprodukční. Místo toho, aby se snažily „vrátit“ původní pocity, se učí tělo, že jeho potřeby se mění - a že to je v pořádku.

V České republice toto zkušenosti nejsou dokumentovány ve vědeckých článcích, ale v diskusích na fórech jako FOLKLOR.cz se objevují. Ženy píší, že se cítí „znovu živé“, že mají více energie, že se nebojí dotyku, že se konečně nechají být. To není „fantazie“ - to je změna, která vzniká, když se člověk naučí neodporovat svému tělu.

Proč to není oficiálně uznávané?

Zde je hlavní překážka: v České republice neexistuje žádná akreditovaná škola, která by certifikovala psychology nebo sexuology ve využívání tantrických metod. Mantak Chia, Diana Richardson nebo International School of Temple Arts (ISTA) nabízejí certifikace - ale české Ministerstvo zdravotnictví je neuznává. To znamená, že praktikující musí pracovat v právní šedé zóně. Mají titul psychologa nebo sexuologa - ale jejich tantrické metody nejsou součástí jejich oficiálního vzdělání.

To vytváří dva problémy. První: klienti nevědí, kdo je skutečně kvalifikovaný. Druhý: nemají právní ochranu. Pokud se něco špatně vyvine - například klient vstoupí do autohypnotického stavu a zpracovává trauma neadekvátně - neexistuje žádný etický rámec, který by to řešil. To je riziko, které neexistuje u klasické psychoanalýzy nebo kognitivně-behaviorální terapie.

Co je riziko a co je přínos?

Kritici říkají, že tantrické techniky mohou vést k „autohypnotickým stavům“, kdy se klienti ztrácejí ve vlastních pocitech a nezpracovávají trauma, ale ho jen „zakrývají“. To je skutečné riziko - pokud terapeut nemá dostatečnou psychologickou přípravu. Není to o tantrě - je to o tom, že někdo, kdo neumí rozpoznat PTSD, se pustí do práce s hlubokými traumaty.

Na druhé straně je přínos nezanedbatelný. Když člověk s chronickým stresem nebo traumatem naučí tělo znovu dýchat, když se naučí energii udržovat místo toho, aby ji vyhazoval, když se naučí spojit pocity se svým myšlením - změna je hluboká. Lidé, kteří prošli těmito praktikami, často říkají: „Už se nebojím svého těla.“

Kdo by měl toto zkoušet?

Není to pro každého. Pokud máte akutní psychózu, nedoporučuje se začít s tantrickými praktikami bez předchozí stabilizace v psychoterapii. Není to „rychlé řešení“. Je to dlouhodobá cesta, která vyžaduje trpělivost, sebevědomí a důvěru v terapeuta.

Ale pokud jste:

• zažili sexuální trauma a trávíte se s pocitem, že vaše tělo vás „zradilo“
• zažíváte chronickou sexuální nechutenství bez jasné příčiny
• jste v menopauze a cítíte, že vaše sexuality se „ztratila“
• se snažíte spojit svou duševní a tělesnou zkušenost

potom je tantrický přístup jednou z mála cest, které nevyžadují, abyste „zapomněli“ na své tělo - ale aby se s ním znovu spojili.

Co dělat, pokud chcete začít?

Nemáte žádnou oficiální cestu v České republice. Ale máte několik možností:

1. Najděte psychologa nebo sexuologa s formální kvalifikací, který má doplňkové školení od mezinárodních institucí (např. ISTA, Chia, Richardson). Zeptejte se přímo: „Máte certifikaci z nějakého tantrického programu?“
2. Nezapomeňte na základní pravidlo: žádný terapeut nemá právo dotýkat se vašich genitálií bez vašeho plného souhlasu a bez jasně definovaného terapeutického cíle.
3. Pokud se cítíte nesvědomitě, pokud se cítíte „ztracený“ nebo „přetížený“ - zastavte se. To není „výzva“, to je varování.
4. Zkuste nejprve samostatné praktiky - dýchání, meditace, tělesné cvičení podle Mantaka Chia (např. „Taoistická meditace pro ženy“). Některé knihy jsou dostupné v češtině.

Co je budoucnost?

Budoucnost tantrického přístupu v české psychologii závisí na jedné věci: vědeckých studiích. Dokud nebudou publikovány klinické výsledky, které ukazují, že tyto metody skutečně pomáhají lidem s PTSD, depresí nebo sexuálními poruchami, zůstane tato oblast na okraji. Ale pokud se někdo rozhodne provést takovou studii - například s ženami ve středním věku, které prošly tantrickými programy - může se stát, že se to stane normou.

Nyní je to jako věda před 50 lety - někdo věří, někdo ne. Ale ti, kteří prošli tímto procesem, už nevěří jen - vědí. A to je silnější než jakákoli akreditace.